Zakončení 25. seriálu NS MiČR v Jinolicích

24.10.2018 | Autor článku: Majer Karel

Přečteno 38x

Poslední dvě soutěže 25. seriálu mistrovství České republiky kategorií NS se ujal Klub lodních modelářů Admiral Jablonec nad Nisou. V letošním roce slaví 50 let své existence, tak uspořádal řadu modelářských akcí, k nimž patřily i tyto soutěže. Místo konání bylo v oblíbeném rekreačním areálu Eden v Jinolicích u Jičína v prvním zářijovém víkendu. V úterý před soutěží mi volal Zdeněk Tomášek, zda bych posílil tým rozhodčích. Panu Tomáškovi se nedá odmítnout a taky jsem s tím tak trochu počítal, tak mi bylo celkem jasné, jak víkend bude probíhat. Zahájení bylo v pátek 7. září až v 11 hodin, nebylo proto nutné vstávat nijak brzy. Krátce po deváté hodině jsme s manželkou vyrazili po D10 přes Mladou Boleslav do Jinolic. Když jsme do kempu dorazili, automaticky jsme zaparkovali auto, jak jsme byli zvyklí z předešlých soutěží, co nejblíže startovišti pro bodované makety. Trochu nás překvapilo, že v místě, kde jsme měli asi za půldruhé hodiny soutěžit, stálo auto a stan nějakých horolezců – Prachovské skály jsou nedaleko. Při bližším zkoumání jsme neobjevili ani startovní plato ani trať. Na chvíli jsme znejistěli, zda jsme ve s správnou dobu na správném místě. Z modelářů také nikde nikdo. Šli jsme se tedy zaregistrovat, také na obvyklé místo, Tam již bylo vše v pořádku a Zdeněk Tomášek nám vylíčil, co se stalo. Bylo to překvapivě prosté. Část rybníka, zrovna ta, kde jsme měli soutěžit, zarostla trávou. To ovšem organizátoři zjistili až v okamžiku, kdy chtěli postavit soutěžní trať. Tak nezbylo nic jiného než pracně postavené plato z lešenářských trubek opět rozebrat. Jenže další vhodné místo pro postavené tratě se nenašlo. K dispozici byla pouze trat pro modely tříd F 4, z nichž nejvíce bylo modelů třídy F4 – A, které potřebovali ke svým jízdám podstatnou část pátečního odpoledne, sobotního dopoledne i odpoledne a ještě nedělního dopoledne. Časový prostor pro třídy F2 a parníky nezbýval. Jak tedy na jedné trati v daném čase odjet jízdy všech soutěžních tříd? Řešením bylo postavení druhého plata pro přistávání maket tříd F2 a parníků vlevo od stávajícího hlavního plata pro třídy F4. Jízdy pak probíhaly tak, že na jediné trati současně jezdily jak modely tříd F4 a F2 i parníky. Modely tříd F2 a parníky však přistávaly u vedlejšího plata. Tím se zamezilo zdržování při přistání v doku, kam se najíždí pomalu a většinou vícekrát. Na regulérnost jízd dohlížely dva týmy rozhodčích. Byl jsem v týmu rozhodčích pro třídy F 4 společně s Martinem Tomáškem a Láďou Doušou, každý jsme měli na starosti vždy jednoho soutěžícího a především jeho model. Na platu hlídal přistávání modelů tříd F4 Pavel Dostál. Společně s modely F2 bylo na trati 4 až 5 modelů, malé, velké. Nebylo to úplně v souladu s pravidly, ale celé soutěži to dodalo dynamiku. Vše běželo jak na drátkách. Junioři řídili své modely s naprostým přehledem, bez sebemenších kolizí. K jediné kolizi došlo u seniorů, kdy model řízený nebo v danou chvíli spíše neřízený Jirkou Bilinou, najel do boku modelu mé manželky, výsledkem bylo pochroumané zábradlí. Až doma jsem ho pracně vyrovnal, naštěstí všechny pájené spoje vydržely. Jako rozhodčí jsme se shodli na tom, že ač jsme se museli pekelně soustředit, abychom všechny průjezdy modelů správně zaznamenali, že soutěž v tomto pojetí se nám líbila a nejen nám. Bylo to atraktivní i pro diváky, na vodě se zkrátka pořád něco dělo. Byly k vidění různé modely, které se míjely ve všech směrech. Několikrát jsme zaznamenali míjení modelů přímo ve startovní bójce. Tímto poněkud netradičním způsobem probíhaly soutěžní jízdy motorových modelů celé tři dny. Jinolický areál vyhovuje i vyznavačům plachetnic, proto se závěrečné soutěže konají často právě zde, aby se sešli všichni soutěžící sekce NS. Plachetnice si odbývaly své jízdy také na svém již tradičním místě v kempu. Z našeho stanoviště však na ně bylo vidět velice dobře, pohled na plachetnice plující na hadině pod napnutými plachtami rybníka byl moc hezký. Vlastně to byly závody mezinárodní, protože na soutěž plachetnic přijel ze Slovenska pan Ábel a naše řady rozšířil Artur Napiorkowski z Polska. Přivezl tři modely – rybářský kutr, remorkér Irishman a americký torpédový člun z druhé sv. války PT – 34. Všechny modely byly vybaveny převodovkami, byly dost hlučné. Při pohledu do výsledkové listiny mě trochu zarazilo hodnocení stavby PT – 34, stejný počet bodů jako monitor (sovětský dělový člun). PT – 34 měl určitě dostat bodů více, je to jiná úroveň než opravdu jednoduchý monitor. Modely českých soutěžících jsou vesměs již soutěžními veterány až na nový model Tomáše Hlacha, který soutěžil s maketou německé záchranářské lodi Hermann Marwede. Je to plastikový model, který by patřil do třídy F 4 - C, ale Tomáš provedl asi tolik změn, že byl zařazen do třídy F2 – A. Model byl ohodnocen 95 body za stavbu, stejně jako Stražak Ivana Grni, což bylo nejvyšší bodové ohodnocení v této třídě. Vyhlášení celkových výsledků za letošní seriál soutěží proběhlo v neděli s úderem druhé hodiny odpolední. Vedle vítězů v každé třídě bylo vyhlášeno devět Mistrů České republiky, a to v těch třídách, které měli předepsaný počet soutěžících. Celkové výsledky jsou zveřejněny na webu SMČR.




Galerie:




Vložil: Majer Karel

Copyright © 2010 - 2016 Petr Matějka | Administrace | Počet návštěv: 101614