Seriál NS, Jinolice - ATC Eden, 22. - 24.5.2009

09.03.2010 | Autor článku: Matějka Petr

Přečteno 1616x

Již přes rok jezdím spíše na veřejné soutěže, proto bylo letos na čase zkusit seriálovou soutěž. První překvapení přišlo při prostudování propozic - bude potřeba si vzít den volna, prezentace na soutěž je již od brzkých pátečních hodin, vlastní soutěžní jízdy a statické hodnocení hned následuje. Při dalším pozorném přečtení propozic jsem zjistil, že se o prodlouženém víkendu konají soutěže dvě. Jedna začíná v pátek ráno a končí v sobotních odpoledních hodinách (Lo-17) a druhá začíná v sobotu a končí vyhlášením v neděli kolem čtrnácté hodiny (Lo-18). Pak už nic nebránilo v rozhodnutí přihlásit sebe a mojí Sagene na závody (kategorie F4-A).

Před cestou na samotné závody jsem musel nabít pohonné a vysílačové baterie, zkontroloval jsem funkčnost motoru a kormidla - nevyskytl se žádný problém, tudíž se mohlo dál balit na cestu. Vše jsem poskládal den předem do auta, protože na samotnou soutěž jsem vyrazil v půl sedmé ráno z Prahy.

Když pominu jedinou bouračku na pražské jižní spojce (jako rodilého Pražáka mne to už nemůže rozházet) a tím pádem dvacetiminutové popojíždění, tak proběhla cesta i hledání samotného kempu Eden v Jinolicích bez problému. Při příjezdu jsem zaplatil poplatky v kempu a došel se zaregistrovat. Do samotného zahájení soutěže bylo ještě něco přes hodinu k dobru a tak jsem se dal do debaty se známými tvářemi.

Po úvodním zahájení se šlo rovnou soutěžit. Na řadě bylo statické hodnocení maket, po kterém následovaly soutěžní jízdy na trojúhelníku Navigy a soutěž plachetnic. To nejzajímavější bylo k vidění při statickém hodnocení, když modeláři snesli na stoly své krásné modely. Bylo opravdu co obdivovat. Pro mne mezi nejhezčí makety jednoznačně patří modely Dornbusch, Adler, Piast, Le Normand, Atlas a další. Předpokládal jsem, že bude statické hodnocení probíhat způsobem - shlédnutí a porovnání plánů s modelem a pak každý ze tří bodovačů vynese svůj verdikt. Při pohledu na realitu tomu bylo poněkud jinak. Některé modely dostaly obdobné statické hodnocení jako vloni (např. Dornbusch pana Zdeňka Urbana), jiné rázem poskočily o několik bodů výše, i když na nich nebyla zřejmá jakákoli změna (např. Farm pana Martina Tomáška). Jiné modely šly s body dolů, i když je jejich kvalita minimálně stejná s loňským rokem (Adler pana Karla Majera). To, proč je každý rok jiná míra pro hodnocení modelů, je záhada, kterou jen tak nepochopím. Pro některé modeláře může být tento postup demotivující. Mne se to zatím netýká, protože si chci postavit maketu. Snad dojde do budoucna k nápravě a bude se používat každoročně stejný metr pro hodnocení.

Jelikož jsem měl přijít na řadu až po čtvrté hodině, měl jsem dost času k focení, prohlížení modelů a k diskuzi s modeláři. Rád jsem shlédl závodní jízdy plachetnic. Je to opravdu parádní podívaná vidět nádherně zpracované modely s napnutými plachtami brázdící vodu místního rybníka. K technice a hodnocení plachetnic se nemohu vyjadřovat, protože neznám ani příslušná soutěžní pravidla. Podle toho, co jsem viděl ze břehu, vše vypadalo že probíhá tak, jak má. Na celou soutěž plachetnic dohlížel pan Tomášek starší v roli hlavního rozhodčího.

Parádní podívanou při soutěži maket vystřídala neméně zajímavá soutěž lodí s parním pohonem. Je velice zajímavé pozorovat soutěžící, jak připravují v předstartovní proceduře své modely na start. Těch úkonů je tam opravdu mnoho. Proto se není čemu divit, že si někteří modeláři odškrtávají startovní itinerář na papíře.

Pátek se chýlil do odpoledních hodin a ve mně mírně narůstala hladina adrenalinu, protože mé soutěžní jízdy se blížily. Po příchodu ke startu jsem zjistil, že jsem třetí v pořadí na startovní listině, za což jsem byl rád. Na soutěž dohlížel Ota Holan, plato střežil obávaný Ivan Grňa. Loď fungovala jak měla, ale slepota na vrcholové brance a dotek v doku mne posunul do středu soutěžního pelotonu. Při samotné jízdě jsem od Ivana obdržel cenné rady pro další jízdy. Někoho by to mohlo znervóznět, ale já jsem si z toho nic nedělal a vše si bral k dobru, což se taky projevilo pozitivně při nedělních jízdách. Páteční večer pokračoval zábavou při hudbě v místní restauraci a kdo chtěl, dostal k opečení klobásu.

Sobotní ráno pro mne znamenalo třetí soutěžní jízdu po deváté hodině. Unaven z příjemného večera a po spaní v autě jsem rychle kontroloval loď. Při tom se mi povedlo poškodit stožár. Po zhodnocení pátečních jízd se šancí k dobrému umístění jsem opravil loď a šel se dospat. Sobota byla celkově volnější, kdo chtěl mohl využít volného času k výletu na nedalekou zříceninu hradu Trosky nebo se vydat do Prachovských skal, popř. navštívit město Jičín. Jelikož jsem byl na soutěži bez doprovodu, věnoval jsem se odpoledne sledování soutěží a chytání bronzu.

V neděli ráno jsem si musel nařídit budík, protože soutěžní klání v mojí kategorii F4A začínalo od sedmi hodin. Chvilkami to vypadalo, že se z mraků snese déšť, ale naštěstí zůstalo jen u pár kapek. Vítr skoro nefoukal, vodní hladina byla téměř jako zrcadlo, jen občas se objevila vlnka. Na soutěž zase dohlížel pan Ota Holan a na molu nemohl chybět Ivan Grňa. Před soutěží jsem myslel na rady Ivana a to se taky vyplatilo, protože první dvě jízdy jsem zajel za 100 bodů, což bylo poprvé v životě. Nepotřeboval jsem k tomu ani kýlařský speciál (takto říkám modelům speciálně upraveným a stavěným k soutěžení v této kategorii - bohužel nepřipomínají ani vzdáleně žádnou reálnou loď, jsou to účelové modely). Po odjetí druhých jízd následovala třetí soutěžní jízda. Jel jsem jí parádně, pouze u horních bójek jsem chvilku zaváhal a tak z toho byl dotek za dva trestné body. Zajel jsem tak své soutěžní maximum - 100,100 a 98 bodů. Po dojetí třetích jízd následovala bouřlivá diskuze o rozjížďkách - i já jsem se rozjížděl o 2. a 3. místo (bylo nás na něj sedm!). V diskuzi se rozhodlo, že se podle pravidel pojede klasický trojúhelník - 4. soutěžní kolo. Díky průtahům v domluvě se vlastní rozjížďky jezdily až po odjetí kategorií F4-B a F4-C. V těchto kategoriích soutěží modely ze stavebnic. K vidění je zde mnoho hezkých lodí. Za zmínku stojí krásné modely Calypso, Happy Hunter, Snowberry, St. Canute a další.

Celá soutěž probíhala v poklidu, jen pan Zdeněk Křítek dělal svým krásným remorkérem velké vlny a tak to ostatním soutěžícím poněkud ztížil. Já jsem na to doplatil na veřejné soutěži v Brandýse nad Labem. Tady v Jinolicích si vytáhl černého Petra pan Karel Filip s lodí Calypso. Kdo nemůže říci, že soutěž probíhala bez problému, je Ivan Grňa. Do první jízdy odstartoval bez problému, ale když se blížil k vrcholové brance, tak ho přestal jeho remorkér St. Canute poslouchat. Ivan mohl na vysílači mačkat kde co, ale model si to v kruzích šinul kam chtěl. Nakonec ho přestal poslouchat úplně a snášen větrem si to zamířil pomaloučku do rákosí. To začal být Ivan malinko nervózní a nastala záchranná operace v podobě svážecí lodě. Naštěstí byl model včas zachráněn a Ivan mohl na břehu zjistit příčinu svých problémů. S pomocí pana Vratislava Elmera byla zjištěna vadná baterie přijímače. Pan Elmer nelenil a doběhl pro své a zapůjčil je Ivanovi, který díky tomu mohl bez problému odjet 2. a 3. soutěžní jízdu.

Závěr soutěže byl ve znamení rozjížděk. Zde jsem moc nezaválel. Znervózněn větším větrem jsem zajel 94 bodů a to pro mne znamenalo 4. - 8. místo.

Medaile byla na dosah, ale nevyšlo to. Nic si z toho nedělám, musím víc trénovat a jednou to vyjde, třeba už v kategorii F2-B, do které začínám stavět maketu. Optimisticky ji chci stihnout do příštího roku.

Celkově hodnotím soutěž v Jinolicích velice kladně. Také kemp Eden je velice pěkné místo. Na soutěži jsem poznal další příjemné soutěžící a odnesl jsem si i nové poznatky pro stavbu modelů lodí do budoucna.

(Článek původně publikován na původním webu klubu Barrakuda)




Galerie:




Vložil: Matějka Petr

Copyright © 2010 - 2016 Petr Matějka | Administrace | Počet návštěv: 102278