Oficiální soutěž NSS Velké Dářko 6. - 9. 8. 2009

09.03.2010 | Autor článku: Matějka Petr

Přečteno 1479x

Po pohodovém setkání na Velkém Dářku začátkem července jsem si naplánoval navštívit oficiální soutěž začátkem srpna. Kdo čte náš klubový web jistě ví, že Velké Dářko leží nedaleko Žďáru nad Sázavou, nejbližší obcí je nejspíš Polnička. Oficiální soutěžení začínalo sobotním dopolednem, setkání však startovalo od čtvrtka, kdy se začínalo odpolední jízdou od patnácté hodiny.

Před vlastním setkáním jsem trochu zapracoval na plachetnici - namontoval jsem nové napínáky stěhů od firmy MP Jet (pro ně jsem vysoustružil mosazné držáky do trupu), dále jsem předělal držák vnitřního vybavení (4mm plastové desky místo překližky), pro napájení jsem použil dvoučlánkovou Li-po baterii o kapacitě 1000 mAh s příslušným měničem napětí na 6V. Změn bylo dost, proto jsem byl zvědav jak se vše osvědčí.

Ve čtvrtečním ránu jsem se nemohl vypravit, vše mi trvalo dlouho, tak jsem vyrážel na Dářko kolem desáté hodiny. Přes Prahu se jelo pomalu, dálnice D1 nepřekvapila nečekaným, ale co mi zkazilo náladu, byla rozkopaná Vysočina. Sjíždím na sjezdu Větrnný Jeníkov a náhle přijíždím ke značce slepá ulice. Nikde není značená objížďka, chci jet na Štoky, ale nejde to. Tak se vydám zdánlivě správným směrem. Po projetí velké části Vysočiny, najetí 30 km navíc než minule, přijíždím znaven na Dářko. Zde nacházím zamčená a zaparkovaná auta některých účastníků, tak hladov vyrážím na místní oblíbenou rybářskou restauraci "Na Baště". Zde nacházím hlavního organizátora celého setkání Michala Medvěděva, Jardu Peška a Karla Egerta se synem Jakubem. Dávám si oběd a místní dobré pivečko Rebell a hned mám lepší náladu.

Čtvrteční odpoledne se začíná stavbou tratě, tzn. umístěním bójek v podobě nafukovacích míčů na svá místa. Trať je velice podobná té před měsícem. Pak následuje sestrojení lodí a hurá na vodu. Na vodě jsme byli celkem čtyři. Všem to plave velice hezky, já se potýkal se silnou návětrností mého Phantoma. Proti větru plachtil celkem obstojně, ale stočit jej po větru bylo hodně obtížné. Odkroužíl jsem pár koleček a šel z vody. Zkontroloval jsem množství vody v trupu a vytáhl asi 250ml vody. Čekal jsem míň vody, neřešil jsem, vysoušel a čekal jak se bude plachetnice chovat v pátek. V pátek dojíždí další účastníci, tak nás bylo na páteční jízdě o poznání více. Phantom byl stále hodně návětrný, zkoušel jsem dotrimovat stěžeň dopředu, ale bez změny. Vítr fouká průměrně, zato vlny byly solidní, takže je měly modely místy problém překonat. V půlce rozjížďky zjišťuji, že se Phantom stává neovladatelný, typuji, že se do trupu dostalo až moc vody. Plachetnici mám asi deset metrů od břehu, svítí sluníčko, tak nevolím záchranou pramici, ale volím plavbu pro model. Voda byla velice osvěžující, po chvilce je plachetnice na břehu. Zde se změnila má domněnka o množství vody na skutečnost. V lodi je asi 400 ml vody, u příjímače pár kapek, ale to stačí k vypovězení služby. No nic, jdu sušit a přemýšlím co dál. Naštěstí jsem si před dářkem upravil vysílač na 2,4 GHz a do kufříku přibalil i příslušný přijímač s antenou pro vysílač. Tak vysouším loď a vestavuji novou elektroniku (původní přijímač již funguje). Vše šlape jak má, pro zaslepení otvoru v trupu volím raději širokou šedou lepící pásku, se kterou mám dobré zkušenosti z Blechy. Na večeři se šlo do rybářské bašty, kde jsme měli dopředu objednaná tradiční vepřová žebírka. Během dne jsem jedl míň, abych 800 gramovou porci zvládl. Chuť je vítečná, škoda že nejde přes monitor zprostředkovat. Kdo pojede kolem, ať se zastaví, určitě neprohloupí, vaří tam velice dobře.

Sobotní dopoledne bylo ve znamení oficiální soutěže, tak se uskutěčnil podobný ceremoniál jako na každé velké soutěži. Ne, nevěřte mi, vše se stále neslo ve stejném pohodovém duchu, když bylo potřeba, počkalo se 5 minut, prostě pohoda, bez stresů. Na vodě se postupně objevilo něco kolem 9ti modelů. Ve startovním poli byl i jedninný zahraniční účastník - Tujano se svou Ingou, které dopřál podobné oplachtění jako má Atlantis. Během hlavní sobotní rozjížďky jsem vybojoval 5. místo. Byl jsem spokojen, plachetnice konečně plachtila tak jak má. Zvětšené kormidlo ji umožňovalo otočku vyloženě na místě. Proto zapracuji na novém kormidlu, které bude oproti originálu zvětšené cca o 40%. Pro lepší plavební vlastnosti nepotřebovala plachetnice moc, stačilo ji správně vytrimovat. Po odjetí odpoledního závodu se šlo do vedlejšího potápečského klubu na předem objednaná grilovaná kuřata. Kdo byl před měsícem, věděl co ho čeká, takže jsme si všichni zase náramně pochutnali.

Zprvu vypadalo, že nás v neděli bude na hladině Dářka šest. Jak jsme se připravovali na desátou startovní hodinu, tak nás nečekaně překvapil Pepa Mrákota. Pro naše překvapení nepřivezl stejnou loď, ale vzal na Dářko svého Spraye. V jeho provedení je o kousek menší než Michala, ale již to vypadá, že vychytal plavbu, tak plachtil jedna báseň.

Start stihli všichni, tak se mohlo vyrazit do posledního závodu setkání. Celou dobu mi to plachtilo velice slušně, myslel jsem si, že jedu v popředí, občas jsem byl předjet, občas, jsem někoho předjel, tušil jsem, že na tom nebudu špatně, což se vyplnilo. Bylo z toho 2. místo. Foukalo tak akorát, vlny minimální, občas na chvilku někdo vypnul vítr, pak se slušně rozfoukalo, no správný adrenalin :-). Po sbalení věcí, uklizení všeho potřebného došlo na vyhlášení výsledků. Diplomy nemáme, ale za to jsem si přivezl domů parádní smirkový papír se suchým zipem, i bez něj a čepici. Vyhlášení zakončilo velice povedený prodloužený víkend, touto cestou ještě jednou díky Michale za letošní Dářka, těším se zase na další setkání.

(Článek původně publikován na původním webu klubu Barrakuda)




Galerie:




Vložil: Matějka Petr

Copyright © 2010 - 2016 Petr Matějka | Administrace | Počet návštěv: 100695