Jablonecká kotva a Modrá stuha 2015

14.09.2015 | Autor článku: Majer Karel

Přečteno 458x

S neúprosnou pravidelností se opět přiblížil konec léta a konec prázdnin, a to je pro mnoho lodních modelářů signál, aby vyrazili na tradiční místo do Jablonce nad Nisou. Letos už na 48. Jabloneckou kotvu a 44. Modrou stuhu. Společně s Martinem Karpatským a jeho nejbližšími jsme měli ubytování v Huti, to je za kopcem od Jablonce. Ve čtvrtek před soutěží jsem konečně dokončil model kolumbijského člunu Pedro Gual. Jeho řízení jsem svěřil manželce. Abychom model před „ostrými“ soutěžními jízdami vyzkoušeli, vyjeli jsme v sobotu na místo soutěží asi v 8 hodin ráno. Několik serpentin nahoru, několik dolů přes Černou Studnici, to je onen kopec, a byli jsme na jabloneckém koupališti. Tady již bylo tradiční modelářské ležení, auta, stany, modely. Model šel ihned na vodu. Pří jízdě vpřed se choval podle očekávání, Jízda vzad mě trochu zklamala, udrží směr, ale na kormidla nereaguje tak citlivě jako stíhač ponorek. Manželka pak s nevyzkoušeným modelem bojovala velmi statečně. Bodové hodnocení od rozhodčích bylo také příjemné, ale nejvíce si cením verdiktu Milana Adamce. Přišel, chvíli na model koukal a pak suše pravil, že je to dobrý. Nástup soutěžících a zahájení obou soutěží bylo tentokrát bez osvědčené houkačky, rozbila se. Vše řídil tandem Tomášek (pořadatel) – Holan (hlavní rozhodčí) s dalším týmem. Každý soutěžící dostal po zaplacení startovného poukázky na občerstvení v hodnotě 50 Kč. Počasí bylo nádherné, ranní teploty byly kolem 20 stupňů C, nebe bez mraků, občas příjemný větřík, který modely a jejich kapitány moc netrápil. Tentokrát jsme se sešli v nebývale silné klubové sestavě, Petr Vladyka, já, František Cerha, Vlasta Hanzlík, Mirek Malinský. Skoro jako v lepších dobách klubu. Modely byly zastoupeny snad ve všech kategoriích včetně početné sestavy parníků. Renown Mirka Šrámka, obrovitá Cervie Tomáše Kočího, Voráčkovi se svými panenskými posádkami, parníky Oty Křena, Michala Šenekela a Ivan Krauter s bílou Altonou. Plachetnic bylo v těchto ne zcela vhodných, špíše nevhodných vodách, málo. V sobotu mě téměř fascinoval Milan Kroupa se svým Endeavourem, který nádherně plachtil v příjemném větříku. Byla to promenáda na vodě, bílé rozvinuté plachty, mírný náklon, paráda. V nádherném počasí a pohodě doplynuly soutěže do svého závěru, který přinesl dramatické okamžiky. Na opuštěné trati plulo několik modelů, včetně našeho Pedra Gual. Z pravé strany připlouval člun, aby jeho posádka demontovala soutěžní trojúhelník, když se střetl s jedním modelem. Pod člunem už jen vyčnívalo cosi šedého, zaobleného. Chvíli jsem nedokázal identifikovat, který model to je, pak jsem si uvědomil, že to je záď Albatrosa Vladimíra Jakeše, který v tu chvíli řídil jeho syn. Člun model doslova převálcoval. Albatros se potápěl a pak už jen bublinky označovaly místo katastrofy. Ze břehu nás na srážku koukalo dost a nikdo nebyl schopen jakkoli zareagovat. To udělal neohroženě Standa Jakeš, odněkud zezadu se přiřítil, v košili, kalhotách a botách skočil do vody a model po chvilce vylovil. Pak už jen vyhlášení výsledků, rozdání diplomů a cen a rozloučení. Za čtrnáct dní poslední seriálovky v Jinolicích.




Galerie:




Vložil: Majer Karel

Copyright © 2010 - 2016 Petr Matějka | Administrace | Počet návštěv: 102357