Podzimní Jinolice - závěr seriálu MiČR NS 2015

28.09.2015 | Autor článku: Majer Karel

Přečteno 775x

Opět skončil další seriál MiČR NS, letos už 22. Stejně jako na jaře, obě závěrečné soutěže proběhly v areálu kempu Eden v Jinolicích, tentokrát ale pod taktovkou klubů Brandýs nad Labem a Fregata Bakov nad Jizerou. Docela symbolické spojení. Jizera se sice vlévá do Labe, nedá se ale říct, že by KLoM Fregata fůzoval s KLoM Brandýs, naopak oba kluby bezvadně spolupracovaly při přípravě i vlastním průběhu soutěží při zachování vlastní identity.


Začátek

Jak se oba kluby dostaly k pořádání závěru seriálu? KLoM Brandýs nad Labem pořádal mistrovskou soutěž naposledy v Holicích v roce 2004, od té doby „jen“ Memorial cup. Fregata Bakov nad Jizerou, pokud vím, hodně dlouho nepořádal žádnou soutěž.
V roce 2014 na poslední seriálové soutěži v Duchcově některé kluby, které tyto soutěže pořádaly pravidelně, celkem oprávněně požadovaly, aby se organizace příštích soutěží ujaly i další kluby. Byly to tak trochu hozená rukavice a někteří z našeho klubu si uvědomovali, že je asi řada na nás. Termín, kdy mělo být rozhodnuto, se nebezpečně blížil.
Nejdříve se původně uvažovalo jen o jedné soutěži, tedy maximálně 2 dny a bez plachetnic. Pak ale bylo rozhodnuto – dvě závěrečné soutěže a plachetnice, to už bylo horší, základem je vhodný areál.
Proběhlo několik jednání se zástupci Fregaty, Otou Holanem a Standou Jakešem, a bylo domluveno, že spojíme síly. Od počátku jsem si „vykoledoval“ ředitele soutěže, Ota Holan bude hlavní rozhodčí (má to jako druhou profesi) a Standa bude zpracovávat výsledky. Ještě na schůzi obou klubů jsem se domluvil s provozovatelem areálu Proboštských jezer – „Probošťáku“ - na jeho propůjčení. Během několika málo dnů jsme si domluvili základní podmínky. Pak jsem zamluvil ubytování v Houšťce (pro neznalé, to je sportovní areál ve Staré Boleslavi) a jednal jsem s Vysokoškolskými kolejemi, aby bylo další ubytování, to v Brandýse. Máme vybavení na postavení 2 tratí. Soutěžící by museli jen dojet z místa ubytování k vodě, to by nebylo víc jak 10 min. autem. Jediná nevýhoda Probošťáku je jeho propojení s Labem, pohyblivá výška hladiny vody, pokud se zvednou nebo sníží jezy na Labi. Ale letos to ani nehrozilo, vody bylo málo a výška jezů konstantní, ale to jsme samozřejmě skoro před rokem nevěděli. To vše proběhlo koncem září loňského roku.
Jenže pak se vše zhroutilo jako domeček z karet. Probošťák neměl podporu u některých členů klubu, přesto, že v jeho prospěch mluvilo odpovídající vybavení na stavbu startovišť a bezprostřední blízkost Brandýsa. Týden mejlování, telefonování byl fuč, mohlo se začít znovu. Přesto si dovolím poznámku, když jsem viděl podmínky soutěže v Sedlejově, tak si dovolím tvrdit, že alespoň jedna soutěž na Probošťáku je reálná, ostatně dlouho jsme tam pořádali Memorial cup. Do Sedlejova se jezdilo k vodě až z Třeště, kde většina soutěžících byla ubytovaná.
Opět na začátku. Chvíli jsme tápali s vybráním vhodného areálu, pak padlo rozhodnutí – Jinolice. Teprve potom mi s hrůzou došlo, co jsme si to spískali: Jinolice jsou od Brandýsa či Čelákovic daleko asi 90 km, vybavení startovních plat pro Jinolice nevyhovující, nic na dlouhé a stabilní přístupové lávky. Za těchto podmínek bylo celkem jasné, že bude problém soutěže ufinancovat. Velká vzdálenost – drahá doprava. Chvíli jsem uvažoval i o tom, nechat vyrobit segmenty, z kterých by se lávky sestavily na místě. Plata, která máme, by musela být radikálně upravena, Bylo zřejmé, že to není ta správná cesta. A pak i to, že variabilitu trubkového lešení nic nenahradí. Jediné reálné řešení bylo získat stejné vybavení, jako používal Petr Hlava, to se nakonec díky Petrovi na přelomu zimy a jara 2015 podařilo. Plachetničkáři navíc prostřednictvím Petra Lukeše slíbili, že si vše zařídí sami, a to splnili. Teď už bylo zřejmé, že se vše vyvíjí žádaným směrem. A když nám Petr Hlava na jaře v Jinolicích slíbil, že nám pomůže i se stavbou, bylo vyhráno úplně.


Dotace

Před lety náš klub při pořádání soutěží dotace od SMČR celkem běžně dostával. Dotace bylo možné čerpat i na ceny a na materiálové vybavení. S vyúčtováním jsem nikdy neměl nejmenší problém. O to větší překvapení bylo, když jsem si přečetl dotační podmínky z roku 2014. Cestovné, stravné, ubytování, to by šlo. A jak to bude s dotací na vyhodnocení seriálu? Výše dotace byla známá, ale na co ji použít, to byla naopak velká neznámá. Koncem dubna jsem tedy zavolal na SMČR. To, o čem dál píšu, bude asi většině pořadatelů známé. Přesto: „ceny chcete platit z dotace? to nejde, poháry? to vůbec, medaile? no, to by snad šlo. Smlouvu chcete poslat už teď v dubnu? to je brzo, já jich tu mám moc, až před soutěží“ ozývalo se ze sluchátka. Marně jsem argumentoval, že potřebuji zajišťovat to či ono a že bych opravdu velmi rád znal podmínky dotace, abych věděl, že nebudu mít pak problémy s jejím vyúčtováním. Při své práci se s dotacemi setkávám, vždy jsme včas podmínky, byť tvrdé, znali. Ale příslib „per huba“, že by z dotace bylo možné zaplatit třeba ty medaile, mě utvrdil v tom, že je nutné postupovat podle krizového scénáře, který by s dotací nepočítal vůbec nebo jen s částí, popřípadě zahrnout vlastní sponzoring. Smlouva nebyla, podmínky tudíž neznámé. Co tedy nakoupit a za kolik? Tak jsem přemýšlel, kdo tu vlastně pro koho je. Známky se platit musí, ale získat včas věrohodnou informaci, to nejde.


Příprava

Termín pro zveřejnění propozic se přiblížil. Samotné propozice nebyl velký problém, horší bylo sestavit časový plán, aby byl alespoň trochu reálný. S tím jsem žádné zkušenosti neměl. Už od počátku bylo sestavení limitováno tím, že polovina účastníků nejpočetnější kategorie F4 – A junioři, nebude soutěžit už v pátek, ale až v sobotu a následně v neděli. Důvod – problém s uvolňováním juniorů ze škol. To nás v případě dalších juniorů donutilo předělat na poslední chvíli celý plán jízd na pátek, tedy první soutěžní den, pro bodované modely. Podle průběžných výsledků bylo zřejmé, že modelů v F4 - A juniorů i seniorů je přibližně stejně jako ostatních modelů. Tak jsem nechal startoviště č. 2 jen pro F4 – A a startoviště č. 1 pro ostatní modely. Tomu jsem také přizpůsobil rozdělení krystalů, bylo změněno zavedené rozdělení a kategorie F4 – B, C měly shodné krystaly s F2 a DS.
Propozice byly zveřejněny do stanoveného termínu, termín uzávěrky 23. srpna, abych měl čas dokoupit poháry pro Mistry republiky a medaile. Některé kategorie byly totiž těsně pod hranicí stanového počtu soutěžících, jeden soutěží navíc mohl zamíchat kartami, reálné to bylo u F2 – B. Nakonec mě vypekl Jirka Linhart, který se přihlásil do F2 – C, kde byly jen dva soutěžící, bylo nutné dokoupit medaile.
Na příslušnou adresu začaly přicházet jednotlivé přihlášky, řada bez problémů, některé se nějak zatoulaly a nedorazily tam, kam měly. Zřejmě to způsobil nějaký šotek, někdy přepisoval koncovky, cz není com, ale vymyslel i jiné záludnosti. Nakonec všichni, kteří se chtěli přihlásit, přihlášeni byli i třeba na poslední chvíli. Termín 23. srpna byl pro některé velmi variabilní. Zpracování přihlášek a jejich transformace do startovních listin už byla záležitost Standy Jakeše. Dokonce se v poštovní schránce objevila obálka se smlouvou o dotaci. V posledním týdnu, těsně před soutěžemi začaly přicházet telefonáty – nemůžu přijet v pátek na zahájení, nechtějí mě uvolnit ze školy, jízdy máme ráno, jde s tím něco dělat? Dělat s tím něco samozřejmě šlo, jak už je výše uvedeno, zcela jsme změnili harmonogram jízd a junioři v F2 – A jezdili v pátek v podvečer jako úplně poslední. Jen mě udivila péče našich škol v prvním poprázdninovém týdnu o vzdělání naší mládeže, ale je to ostatně jejich poslání.


Den nultý – čtvrtek 10. září

Pro hodně organizátorů to byl den tvrdě pracovní. Na osmou hodinu se do jinolického areálu sjeli všichni zainteresovaní, kteří přislíbili, že pomohou postavit startoviště č. 1 a č. 2 a ostatní vybavení. Potřebný materiál byl v kontejneru na stanoveném místě a Petr Hlava, v tuto chvíli ten nejdůležitější člověk, se svými pomocníky taky. Vše běželo jak na drátkách, přesto, že hladina rybníka byla asi o 30 cm níž než obvykle, suché léto. Na startovišti č. 1 to bylo vyřešeno jedním schodem na přístupové lávce. Mezitím přijeli také plachetničkáři a postavili si své ležení na vzdáleném startovišti č. 3. Tam mě a Petra Vladyku na chvíli odvedl Petr Lukeš od našich povinností. Protože voda se na historických plachetnicích špatně uchovávala, byli jsme uvítáni mokem typicky námořnickým. Přesto, že jsou většinou pospolu na svém odloučeném stanovišti, jsou to nesmírně fajn lidi. Bohužel, rozdílné podmínky pro jejich a naše modely nás zřejmě rozloučí. Snad se sejdeme alespoň na jedné společné soutěži ve vhodném areálu, jako je třeba ten jinolický. Po obědě byl finiš a startoviště včetně doků a tratí, byla připravena na zítřejší zápolení. V podvečer jsme upravili plán jízd na pátek, připravili vše nutné na registraci soutěžících a očekávali jejich nápor. Řekl bych, že doba pro registraci od 18 do 21 hodin byla zbytečně dlouhá.


Den první soutěžní a následující – pátek 11. až neděle 13. září

Od 8 hodin byla další fáze registrace, když mi Petr Hlava dost smutně oznamoval, že asi máme po soutěži. Co se, proboha, stalo??? Areál byl totiž plný mládeže, převážně zahraniční, a nainstalované doky je zřejmě velmi zajímaly. Výsledek jejich zájmu byl takový, že oba přistávací doky byly rozbité. Ten na startovišti č. 1 se podařilo v krátké době uvést opět do funkčního stavu a fungoval celé tři dny. Ten na startovišti č. 2, pro F4 – A, na tom byl mnohem hůře, boky doku tvořily téměř „V“. Pro zdárnou opravu bylo nutné koupit některé nové komponenty. Petr Hlava a Jirka Bilina dokázali nemožné a dok mohl od 10,30 hod. podle plánu sloužit soutěžícím. Příště bude nutné postavit ozbrojenou hlídku nebo doky instalovat až ráno, to je asi reálnější.
Během oprav byla dokončena registrace soutěžících, proběhl nástup se základními informacemi, rozdání startovních listin na startoviště a první soutěžní jízdy začaly ve stanovených časech. Prakticky po celou dobu foukal značně silný vítr, který mnohé modely i jejich kapitány dost potrápil. Já jsem neměl nikdy nástavbu zacákanou vodou, ale tentokrát ano. Dvakrát došlo k potopení Herkula Ondry Budiny.
Hned v pátek dopoledne jsem zaskakoval na startovišti u F4 – A, kde šéfoval Ivan Grňa, a další rozhodčí byl Martin Karpatský. Soutěžící (senioři) byli ukáznění, byla to paráda, žádné prostoje. Neustále dva modely na trati, další na vyzvání připraveny k jízdě. Jinak jsem toho díky svým povinnostem moc neviděl, ale stačila mi téměř sebevražedná jízda makety F4 – C Standy Jakeše mezi vysokými vlnami. Robustnější korveta Martina Tomáška měla také dost vody v podpalubí, aby dál Martin nepokoušel osud. To bylo ale až v neděli.
Na startovišti č. 1 byl vedoucím Jiří Krupička, na startovišti č. 2 již zmíněný Ivan Grňa, u plachetnic Petr Lukeš. Do týmů Jirky a Ivana jsme se snažili zajistit tolik dalších rozhodčích, aby bylo možné jejich částečné střídání, zapojili jsme i úplné nováčky.
Pátek uběhl jako voda, večer byla přednáška o 3D tisku, sobota nebyla jiná. Večer byla schůzka zástupců klubů. Hlavním bodem byla odluka plachetnic od ostatních modelů. Pak následovalo vyhlášení výsledků 4. seriálové soutěže. Po vyhlášení byla dokonce chvilka pro posezení a popovídání o dosavadním průběhu soutěži, modelech i o mnohém jiném. V neděli dopoledne proběhly jízdy F4 – A juniorů, F4 – C a regata. Potom už nastalo horečné zpracování výsledků, to byla zcela záležitost Standy Jakeše. Standa si jen stačil od počítače odběhnout na své jízdy a jinak neustále zpracovával výsledky 5. soutěže a hlavně výsledky celého seriálu. Na jejich základě se postupně vše připravovalo k závěrečnému vyhodnocení. Mezitím byl areál uváděn do původního stavu, rozebírala se startoviště a materiál byl ukládán do kontejneru. Vyhlášení výsledků bylo přesně podle plánu ve 14 hodin v sále jídelny. Nejdříve byly vyhlášeny výsledky 5. soutěže a pak velké finále – výsledky celého 22. seriálu. V kategoriích, které byly obsazeny požadovaným počtem soutěžících byli vyhlášeni i Mistři ČR. Vítězové obdrželi ceny, které zajistil z velké části Standa Jakeš, pro juniory Petr Vladyka. Tím, jak bylo řečeno na samém začátku, 22. seriál MiČR NS skončil.


Poděkování

Protože bych nerad někoho vynechal nebo na někoho zapomněl, děkuji všem svým klubovým kolegům, kteří se podíleli či byli ochotni pomoci na přípravě a samotném průběhu soutěží. Dík patří samozřejmě kolegům ze spolupořádajícího klubu Fregata Bakov nad Jizerou, ale i dalších klubů, které nám půjčily některé vybavení a zařízení. Samozřejmě dík patří i rozhodčím, ale vlastně i soutěžícím. Musím ještě jednou zmínit Petra Hlavu, bez jehož pomoci bychom měli se zajišťováním soutěží mnohem více starostí.


Závěr

Hodnocení asi přísluší jiným, ale protože jsem nezaznamenal žádný vážný problém ani incident, protest nebyl podán, průběh soutěží nebyl snad nijak vážně narušen, myslím, že jsme to tak úplně nezkazili.




Galerie:




Vložil: Majer Karel




Vložil: Vladyka Petr

Copyright © 2010 - 2016 Petr Matějka | Administrace | Počet návštěv: 102357